Jaká česká pohádka byla motivem pro natočení filmu Čertova nevěsta?

Čertova nevěsta na plátně: Více než jen adaptace pohádky Boženy Němcové

Film Čertova nevěsta režiséra Zdeňka Trošky je často označován za adaptaci stejnojmenné pohádky Boženy Němcové. Ačkoliv se na první pohled zdá, že film čerpá z klasického příběhu o dívce, která slíbí své nenarozené dítě čertovi, bližší pohled odhaluje, že Troškův film se od literární předlohy v mnoha ohledech odlišuje a vytváří tak vlastní, originální dílo.

Zatímco Němcová se zaměřuje na motiv mateřské lásky a oběti, Troška do popředí staví romantickou linku a humor. Královna, v podání Sabiny Laurinové, není chudá dívka zoufale toužící po pomoci, ale spíše naivní a lehkomyslná panovnice, která se do “paktu s ďáblem” zaplete nešťastnou náhodou a svou lehkovážností. Film tak nezkoumá hloubku mateřského pudu, ale spíše humorně glosuje lidskou naivitu a touhu po štěstí.

Dalším zásadním rozdílem je postava samotného čerta. V Němcové pohádce je ztělesněním zla a hrozby, zatímco Troškův Lucifer, v podání Davida Matáska, je spíše ironický a sarkastický pozorovatel lidského konání, občas i se soucitem. Jeho vztah s královnou je komplexnější a méně černobílý, než v literární předloze.

Troška do svého filmu vkládá i řadu vlastních motivů a postav, které v původní pohádce nenajdeme. Například postava dvorního šaška, ztvárněná Oldřichem Kaiserem, dodává filmu další vrstvu humoru a satiry. Důraz je kladen i na vizuální stránku a kostýmy, které vytvářejí pohádkovou atmosféru s nádechem baroka a opulentnosti.

Závěrem lze říci, že ačkoliv film Čertova nevěsta nese stejný název jako pohádka Boženy Němcové, jde spíše o volnou inspiraci než o věrnou adaptaci. Troška si z původního příběhu vypůjčuje základní motiv, ale rozvíjí jej vlastním, specifickým způsobem, s důrazem na humor, romantiku a vizuální stránku. Výsledkem je osobité dílo, které oslovuje diváky i bez hluboké znalosti literární předlohy.