Kdo má minimální vyměřovací základ?

Minimální vyměřovací základ: Kdo se ho “týká” a co to pro něj znamená? (Speciálně s ohledem na rok 2025)

V oblasti sociálního a zdravotního pojištění se často setkáváme s pojmem “minimální vyměřovací základ”. Jedná se o spodní hranici, od které se počítá pojistné. I když realita výdělku může být nižší, pojistné se vypočítává, jakoby člověk vydělával alespoň tuto minimální částku. Ale koho se tato povinnost vlastně týká a jaké důsledky to má, zvláště s ohledem na očekávané změny v roce 2025?

Základní princip: Ochrana státního rozpočtu a garance minimálních dávek

Zavedení minimálního vyměřovacího základu má dva hlavní cíle. Předně, chrání státní rozpočet před nadměrným snižováním příjmů z pojistného, které by mohlo vzniknout v případě nízkých výdělků. Za druhé, nepřímo zajišťuje minimální úroveň dávek, které jsou následně z pojistného vypláceny, například v případě nemoci, mateřství nebo důchodu.

Kdo je “cílová skupina” minimálního vyměřovacího základu?

Primárně se minimální vyměřovací základ vztahuje na zaměstnance. Konkrétně na ty, jejichž měsíční hrubá mzda nedosahuje aktuální minimální mzdy. Pokud si tedy zaměstnanec vydělá méně, než kolik činí minimální mzda, počítá se pojistné z této minimální mzdy, nikoliv z jeho reálného výdělku.

Změna od 1. ledna 2025: Co se mění?

Důležité je si uvědomit, že se minimální mzda pravidelně upravuje. Od 1. ledna 2025 je stanovena na 20 800 Kč. To znamená, že i pokud si zaměstnanec vydělá například 18 000 Kč, bude se pojistné počítat z částky 20 800 Kč. Minimální pojistné (sociální a zdravotní) odváděné z této částky činí 2 808 Kč (tento údaj je nutné ověřit z aktuálních platných sazeb pro rok 2025).

Důsledky pro zaměstnavatele: Povinnost doplatit pojistné

Zásadní je, že zaměstnavatel je povinen doplatit rozdíl v pojistném, pokud zaměstnanec nedosáhne na minimální vyměřovací základ. V našem příkladu by tedy zaměstnavatel doplácel pojistné za rozdíl mezi reálným výdělkem zaměstnance (18 000 Kč) a minimálním vyměřovacím základem (20 800 Kč). Tato povinnost doplatit pojistné je pro zaměstnavatele významnou finanční zátěží a je třeba s ní počítat při plánování nákladů na zaměstnance.

Výjimky a specifické situace:

Je důležité si uvědomit, že existují výjimky, kdy se minimální vyměřovací základ neuplatňuje. Patří sem například:

• Osoby se zdravotním postižením: V některých případech mohou mít snížený minimální vyměřovací základ.
• Studenti a důchodci: Při specifických formách zaměstnání (např. dohoda o provedení práce) nemusí být minimální vyměřovací základ aplikován.
• Zaměstnání malého rozsahu: U zaměstnání malého rozsahu (nízký příjem) se minimální vyměřovací základ nemusí uplatnit.

Závěr: Znalost pravidel se vyplatí

Pochopení principu minimálního vyměřovacího základu je klíčové jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Pro zaměstnance je to důležité pro pochopení výpočtu pojistného a následných dávek. Pro zaměstnavatele je to nezbytné pro správné vedení účetnictví a minimalizaci potenciálních chyb a finančních postihů. S blížícím se rokem 2025 a zvýšením minimální mzdy je třeba si pravidla znovu připomenout a přizpůsobit jim své strategie. Doporučuje se vždy ověřit si aktuální platné sazby a podmínky u kompetentních institucí, jako je Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) nebo zdravotní pojišťovny.