Které skupiny osob nemají stanovení existenční minimum?

Existenční minimum: Kdo není zahrnut v jeho výpočtu?

Existenční minimum je důležitým socioekonomickým ukazatelem, sloužícím k definování hranice chudoby a k cílení sociálních dávek. Jeho stanovení se ale netýká všech obyvatel státu. Určité skupiny osob jsou z výpočtu a následného zohlednění existenčního minima v sociální politice záměrně vyjmuty. Pochopení těchto výjimek je klíčové pro pochopení samotného systému sociální podpory a pro objektivní posouzení jeho efektivity.

Nejvýraznější skupinou jsou osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Pro tyto osoby zajišťuje stát základní životní potřeby, a to ubytování, stravu a zdravotní péči. Stanovení existenčního minima by v jejich případě bylo nadbytečné, jelikož jejich základní potřeby jsou kryty z prostředků státu, bez ohledu na výši existenčního minima. Podobný princip platí pro osoby umístěné v detenci, ať už se jedná o preventivní vazbu či jiné formy krátkodobého omezení osobní svobody. Zde je opět zajištěna základní životní úroveň státem.

Dalším důležitým segmentem populace, pro které se existenční minimum nestanovuje, jsou obyvatelé sociálních zařízení hrazených ze státního rozpočtu. To zahrnuje domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem. Zde je důležité zdůraznit, že se jedná pouze o případy, kdy je pobyt v daném zařízení plně hrazen státem. Pokud si uživatel hradí pobyt částečně, či plně sám, je situace odlišná a existenční minimum by se na něj teoreticky mohlo vztahovat.

Poslední skupinu tvoří děti v ústavní péči hrazené státem. Stejně jako u předchozích kategorií, stát zajišťuje jejich základní životní potřeby a péči. Stanovení existenčního minima by zde bylo irelevantní, neboť stát plně hradí náklady spojené s jejich péčí.

Je důležité si uvědomit, že výjimky z výpočtu existenčního minima nejsou projevem nezájmu státu o tyto skupiny obyvatel. Spíše se jedná o pragmatický přístup, který zohledňuje specifické podmínky jejich života a způsob, jakým jsou jejich základní potřeby kryty. Výpočet existenčního minima je určen k posouzení ekonomické situace osob žijících v běžném režimu, které si musí své potřeby zabezpečit samy. U výše uvedených skupin je tato potřeba eliminována státní péčí. Diskuse o adekvátnosti státní podpory pro tyto skupiny je však neustále na místě a podléhá pravidelné revizi a hodnocení. Pro úplný obraz o chudobě a sociálním vyloučení v naší společnosti je nezbytné sledovat nejen existenční minimum, ale i další ukazatele a specifika jednotlivých skupin obyvatelstva.