Kdy se chodí vpravo po silnici?

Tajemství chůze po chodníku: Proč vlastně chodíme vpravo (a kdy to platí)?

Všichni to známe. Vyjdeme na chodník a automaticky se držíme vpravo. Je to něco tak přirozeného, že nad tím málokdo přemýšlí. Ale proč vlastně chodíme vpravo? A platí to vždy? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Zatímco silniční provoz má jasně dané pravidlo jízdy vpravo, pro chodce to tak jednoznačné není. Česká legislativa sice neukládá obecnou povinnost chodit vpravo po chodníku, ale pravidlo pravé strany hraje důležitou roli v určitých situacích, a to především v zájmu bezpečnosti a plynulosti provozu.

Kde se s pravou stranou u chodců setkáváme?

Hlavní důraz na pravou stranu klade zákon u přechodů pro chodce. Zde je chodec povinen se držet vpravo. Důvod je zřejmý: minimalizovat riziko kolizí s ostatními chodci, zejména s těmi, kteří přecházejí z opačného směru. Představte si přechod plný lidí, kteří se chaoticky míchají. Chůze vpravo na přechodu tak zajišťuje větší pořádek a plynulost pohybu.

Dalším místem, kde intuitivně dodržujeme pravidlo pravé strany, jsou úzké chodníky a frekventované prostory. Pokud víme, že se blížíme k protijdoucímu chodci, podvědomě se snažíme uhnout doprava, abychom předešli srážce. Toto nepsané pravidlo napomáhá plynulosti pohybu v místech, kde je prostor omezený.

Co když přechod není v dohledu?

Zákon říká, že chodec je povinen využít k přecházení vozovky přechod pro chodce, podchod nebo nadchod, pokud se nacházejí do 50 metrů od křižovatky s řízeným provozem. Pokud takové zařízení k dispozici není, může chodec vstoupit na vozovku i mimo přechod. V takovém případě je ale nutné dbát zvýšené opatrnosti a vozovku přecházet kolmo a co nejrychleji. V tomto případě se už pravidlo pravé strany neuplatňuje.

Proč se tedy všeobecně držíme vpravo, i když to zákon striktně nenařizuje?

Zvyk. Vychází to ze zvyku jízdy vpravo a z podvědomé snahy o uspořádání a předvídatelnost pohybu. Držení se pravé strany usnadňuje orientaci a minimalizuje riziko kolize s ostatními účastníky provozu, ať už chodci nebo cyklisty. Je to zkrátka projev ohleduplnosti a snaha o koexistenci na sdíleném prostoru.

Závěrem:

Chůze vpravo po chodníku není obecně daná zákonem. Nicméně, je to praxe, která je hluboce zakořeněná v naší kultuře a je diktována především ohleduplností a snahou o bezpečnost. Na přechodech pro chodce se stává povinností. Ať už jdeme kdekoli, vždy je nejdůležitější dbát zvýšené opatrnosti a přizpůsobit své chování konkrétní situaci. Vždyť bezpečnost je na prvním místě!