Kolik abeced má japonština?

Japonština a její “abecedy”: Více než jen Hiragana a Katakana

Otázka, kolik abeced má japonština, není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Často se uvádí dvě – hiragana a katakana – a to je pravda, pokud “abecedou” myslíme systém znaků reprezentujících slabiky. Avšak pohled na japonský psaný jazyk vyžaduje hlubší ponor. Hiragana a katakana nejsou jediné součásti japonského písma, a tudíž ani jediné “abecedy” v širším slova smyslu.

Hiragana a katakana, obě vzniklé stylizací čínských znaků (kanji), jsou fonotické abecedy, každá s cca 46 základních znaků reprezentujících slabiky. Hiragana se používá pro psaní nativních japonských slov a gramatických částic, zatímco katakana se využívá pro cizí slova, onomatopoeia a pro zřetelné zdůraznění určitých termínů. Obě si jsou podobné, ale odlišnosti v jejich tvarech umožňují snadné rozlišení. Mluvit o nich jako o “dvou abecedách” je tedy zjednodušení, ale v běžném jazyce dostačující.

Pravý klíč k pochopení japonského písma však spočívá v kanji. Kanji, převzaté z čínštiny, jsou logogramy – znaky reprezentující celé významové jednotky (slova, morfémy). Existují tisíce kanji znaků, a i když se jejich počet v běžném používání redukuje, jejich zvládnutí je pro plynnou japonštinu nezbytné. Kanji nelze považovat za abecedu v pravém slova smyslu, spíše za rozsáhlý slovník grafických symbolů.

Proto, abychom odpovídali na otázku z nadpisu, musíme rozlišovat. Pokud mluvíme o abecedách v užším slova smyslu – systémech reprezentujících slabiky – pak má japonština dvě: hiraganu a katakanu. Pokud však uvažujeme o celkovém systému zápisu, pak japonské písmo zahrnuje tři základní součásti: hiraganu, katakanu a kanji. Kanji, i když nejsou abecedou v tradičním pojetí, tvoří nedílnou a zásadní část japonského písemnictví. Takže odpověď “dvě abecedy” je sice běžná, ale v kontextu komplexnosti japonského písma značně zjednodušující.