Kdy si děti začínají hrát spolu?

Společná hra: Kdy se z “vedle sebe” stává “spolu”?

Sledovat vývoj dětí je fascinující. Jeden z klíčových momentů nastává ve chvíli, kdy se hra přesouvá od pouhého pozorování a napodobování k aktivní spolupráci a sdílení. Kdy vlastně můžeme očekávat, že se naše ratolesti začnou vědomě hrát spolu, a ne jen vedle sebe?

Ačkoli se batolata a předškoláci obklopují vrstevníky už od útlého věku, skutečná kooperativní hra zpravidla rozkvétá kolem třetího roku života. Děti se už dříve rády pohybují v blízkosti ostatních, možná si i navzájem půjčují hračky, ale tato interakce je často spíše paralelní než skutečně společná. Dítě si hraje s autíčkem vedle kamaráda, který si hraje s panenkou, ale ne nutně s ním.

Kolem třetích narozenin, a často i ve spojení se zahájením docházky do mateřské školy, se objevuje důležitý posun. Děti začínají chápat koncept sdíleného cíle. Začínají si vytvářet jednoduchá pravidla a role, ať už při stavění hradu z kostek, nebo při hře na rodinu. Začínají se uplatňovat první náznaky vyjednávání a kompromisů.

Co se vlastně děje v mysli dítěte, že to najednou jde?

Několik faktorů hraje roli v tomto vývoji:

• Zlepšující se sociální a emoční dovednosti: Děti se učí rozpoznávat a pojmenovávat emoce, jak své, tak i ostatních. Díky tomu se dokáží lépe vcítit do druhých a reagovat na jejich potřeby.
• Rozvíjející se jazyk: Komunikace je klíčová pro spolupráci. Čím lépe se dítě dokáže vyjádřit a porozumět druhým, tím snadněji se s nimi domluví na společné hře.
• Rostoucí kapacita pro představivost: Společná hra často zahrnuje vytváření imaginárních scénářů a rolí. Děti, které mají bohatou fantazii, se snadněji zapojují do těchto her.
• Zkušenost s interakcí: Pobyt v kolektivu, ať už v rodině nebo v mateřské škole, dítě učí, jak se chovat v sociálních situacích a jak se s ostatními dohodnout.

Role učitele v rozvoji společné hry

Zkušený pedagog v mateřské škole má nezastupitelnou roli v podpoře tohoto vývoje. Učitelka dokáže vytvořit podnětné prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně a podporovány ve svých pokusech o spolupráci. Může zasahovat do her, pokud je potřeba pomoci s řešením konfliktů nebo navrhnout nová pravidla. A co je nejdůležitější, učitelka aktivně učí děti vzájemnému ohledu, empatii a respektu k názorům druhých.

Společná hra je pro děti neocenitelným zdrojem učení. Rozvíjí nejen jejich sociální dovednosti, ale i kreativitu, fantazii a schopnost řešit problémy. Pozorujme proto naše děti a podpořme je v tomto důležitém kroku k budování kvalitních mezilidských vztahů. Nezapomeňme, že trpělivost, povzbuzování a občasná pomoc jsou klíčem k úspěchu.