Co se slepici, když kvoká?

Kvokající slepice: Ztráta vajíček a cesta zpět k snášce

Kvokání slepice je pro mnohé chovatele známý, ale ne vždy vítaný jev. Tento instinkt, hluboce zakořeněný v genetické výbavě slepice, se projevuje charakteristickým zvukem a intenzivní péčí o imaginární, či skutečné, vejce. Zatímco pro slepici je kvokání vrcholem mateřského pudu, pro chovatele často znamená ztrátu cenných vajec. Ale proč vlastně slepice kvoká a co se s ní děje?

Kvokání není pouze vydávání charakteristických zvuků. Je to komplexní změna chování, která zahrnuje několik aspektů: slepice přestává snášet vejce, tráví většinu času na hnízdě, ignoruje ostatní slepice a dokonce je může i agresivně bránit před hnízdem. Tato intenzivní péče o potomstvo je pro slepici energeticky náročná a snižuje její produkci vajec. Pokud se ve stádu objeví kvokající slepice, produkce vajec celého stáda se může dramaticky snížit.

Tradiční řešení problému kvokavosti spočívá v umístění slepice do tzv. “kvokačky” – speciální klece s drátěnou podlahou. Tato klec má několik důležitých funkcí. Především omezuje pohyb slepice a brání jí v přístupu k hnízdu, čímž se snižuje její motivace kvokání. Drátěná podlaha zabraňuje slepici v hnízdění a zároveň jí nedovoluje sedět na vejcích. Klec však musí být dostatečně velká, aby slepice měla dostatek prostoru pro pohyb a přístup k potravě a vodě. Doba pobytu v kvokačce se liší podle intenzity kvokání, obvykle se pohybuje v rozmezí několika dní až týdne.

Je důležité zdůraznit, že umístění slepice do kvokačky je pouze dočasné řešení. Cílem není slepici trápit, ale přerušit kvokající cyklus a obnovit její snášku. Po uplynutí doby pobytu v kvokačce by se slepice měla vrátit do běžného prostředí. Někdy se může stát, že slepice kvokání obnoví, ale častěji se po krátkém čase vrátí k normálnímu snáškovému cyklu.

Existují i alternativní přístupy, které se zaměřují na prevenci kvokání. Patří mezi ně například výběr plemen slepic s menší sklonem ke kvokání, nebo poskytnutí dostatečného počtu hnízd v kurníku. Kvalitní výživa a vhodné světelné podmínky také ovlivňují snášku a snižují pravděpodobnost kvokání.

Závěrem lze říci, že kvokání je přirozený proces, který ovšem může komplikovat chov slepic na vejce. Pochopení příčin kvokání a správný přístup k jeho řešení jsou klíčové pro efektivní chov a zachování spokojenosti jak slepic, tak chovatele.