Z jakých barev se dělá černá?

Z jakých barev se dělá černá? Tajemství pigmentů a iluze subtraktivního míchání

Černá, barva noci, prázdnoty a nekonečna, fascinuje umělce po staletí. Ačkoliv se nám může zdát jako absence světla a barvy, její vznik v umělecké praxi je spletitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Mnoho lidí se učí, že černá vzniká smícháním všech základních barev – červené, modré a žluté. Pravda je však o něco složitější a zahrnuje jak subtraktivní míchání pigmentů, tak i speciálně vyvinuté černé pigmenty.

Smícháním červené, modré a žluté v praxi skutečně dosáhneme tmavého odstínu, ale spíše než sytou černou se bude výsledek blížit temně hnědé. Důvodem je nedokonalá subtraktivní schopnost běžných pigmentů. Subtraktivní míchání barev funguje na principu pohlcování světla. Každý pigment absorbuje určité vlnové délky světla a odráží zpět ty, které vnímáme jako barvu. Při smíchání pigmentů se jejich absorpční spektra sčítají, takže výsledná směs pohlcuje více světla a jeví se tmavší. Ideálně by směs všech základních barev pohltila veškeré viditelné světlo a vytvořila dokonalou černou. V realitě však pigmenty nikdy nepohltí světlo dokonale, a proto vzniká spíše hnědý odstín.

K dosažení skutečně syté a intenzivní černé se proto v umění a průmyslu používají specifické černé pigmenty. Tyto pigmenty jsou chemicky navrženy tak, aby maximalizovaly absorpci světla v celém viditelném spektru. Mezi nejznámější patří například kostní čerň (získávaná z kostí), saze, grafit nebo moderní syntetické pigmenty. Každý z těchto pigmentů má své specifické vlastnosti, které ovlivňují výsledný odstín černé, její kryvost a trvanlivost.

Závěr tedy je, že ačkoliv teoreticky lze tmavší odstín vytvořit smícháním základních barev, pro dosažení opravdové černé v umění se spoléháme na specializované pigmenty. Tyto pigmenty nám umožňují dosáhnout hloubky a intenzity, která je pro mnohá umělecká díla klíčová, a vytvářejí tak fascinující kontrast a eleganci.