Kdy může začít demence?

Kdy se může objevit demence? Otázka zralého mozku a ztráty kognitivních funkcí.

Demence, obávané onemocnění spojované s postupným úbytkem kognitivních funkcí, je často vnímána jako problém pokročilého věku. Málokdo si ale uvědomuje, že i když je výskyt demence v raném dětství mimořádně vzácný, existuje jasná biologická hranice, kdy se o demenci vůbec můžeme bavit. Tato hranice souvisí s dokončením vývoje mozku.

Až po úplném vývoji mozku, zhruba po dovršení druhého roku života, můžeme vůbec uvažovat o diagnóze demence. Proč tomu tak je? Odpověď se skrývá v samotné definici tohoto onemocnění. Demence je definována jako progresivní ztráta dříve nabytých kognitivních schopností. Jinými slovy, jedná se o úbytek funkcí, které se již v mozku vyvinuly a byly používány.

V období intenzivního vývoje mozku, tedy v kojeneckém a batolecím věku, se kognitivní funkce teprve formují. Pokud se v tomto období objeví poruchy, které ovlivňují kognitivní vývoj, hovoříme o vývojových poruchách, nikoli o demenci. Mezi tyto poruchy mohou patřit například mentální retardace, autismus nebo specifické poruchy učení. Tyto stavy se projevují odlišným způsobem a vyžadují specifický přístup a terapii.

Diagnóza demence je podmíněna zralým nervovým systémem. To znamená, že mozek musí být plně vyvinutý, aby bylo možné objektivně posoudit úbytek kognitivních schopností oproti dřívějšímu normálu. Lékaři a specialisté proto pečlivě zvažují věk pacienta a stadium vývoje mozku při stanovování diagnózy.

Je důležité si uvědomit, že i když je demence u dětí extrémně vzácná, existují genetické mutace a metabolické poruchy, které mohou vést k regresivnímu úbytku dovedností a kognitivních funkcí po druhém roce života. V takových případech je pečlivá diagnostika klíčová pro stanovení správné diagnózy a zahájení vhodné léčby.

Závěrem lze říci, že demence je onemocnění, které postihuje již vyvinutý a zralý mozek. Až po dokončení klíčových fází vývoje, tedy zhruba po druhém roce života, můžeme hovořit o demenci v pravém slova smyslu. V opačném případě se jedná o vývojové poruchy, které vyžadují odlišný diagnostický a terapeutický přístup. Pochopení této nuance je klíčové pro správnou interpretaci symptomů a stanovení adekvátní péče o pacienty všech věkových kategorií.