Jak namíchat bílou?

Mýtus míchání bílé: Proč bílou nenamícháte a jak ji vlastně vnímáme

Slyšeli jste někdy, že bílou barvu lze namíchat? Zapoměňte na to! Bílá, stejně jako černá, není barva v tradičním slova smyslu. Není to specifická vlnová délka světla, jako je třeba červená nebo zelená. Ve skutečnosti je bílá vjem, který vzniká, když se k našemu oku dostane celé spektrum viditelného světla najednou. Představte si to jako orchestr, kde hrají všechny nástroje najednou – výsledkem je plný, “bílý” zvuk.

Zatímco s pigmentovými barvami se snažíme světlo pohlcovat (a tak vidíme jen ty vlnové délky, které se neodrazí), s bílou je to naopak. Bílá plocha odráží prakticky veškeré viditelné světlo, které na ni dopadá. Proto ji vnímáme jako jasnou a bezbarvou.

Jak tedy dosáhnout bílé v praxi?

Pokud nemůžeme bílou namíchat, jak ji pak získáváme v barvách a nátěrech? Tajemství spočívá v použití pigmentů, které rozptylují světlo všech vlnových délek. Tyto pigmenty neabsorbují světlo, ale spíše ho odrážejí do všech směrů, čímž vytvářejí dojem bílé. Typickým příkladem je oxid titaničitý (TiO2), který se běžně používá v bílých barvách, nátěrech a dokonce i v potravinářství.

Bílá versus růžová – podobnost v nepodobnosti

Stejně jako bílá, ani růžová není “skutečná” barva v tom smyslu, že nemá svoji vlastní vlnovou délku. Růžová vzniká kombinací červeného a fialového světla, nebo spíše odečtením zelené z bílého světla. Zatímco bílá odráží celé spektrum, růžová odráží především červené a fialové vlnové délky a ostatní pohlcuje. Rozdíl mezi bílou a růžovou tedy spočívá v tom, které vlnové délky se odrážejí, nikoliv v principu jejich vzniku.

Závěr: Bílá je světlo, ne pigment

Bílou barvu nelze namíchat tradičním smícháním pigmentů. Vzniká odrazem celého spektra viditelného světla. Pro dosažení bílé v praxi používáme pigmenty, které světlo rozptylují, nikoliv pigmenty, které by absorbovaly specifické vlnové délky. Pamatujte si, že bílá je spíše projev světla než pigment, a proto se její “míchání” řídí jinými pravidly.