Kdy miminko stojí?

Kdy se miminko postaví na vlastní nohy? Cesta k samostatné chůzi

První krůčky, ten vzrušující okamžik, kdy naše maličké opustí jistotu plazení a vydá se na dobrodružství po dvou. Ale cesta k samostatné chůzi začíná mnohem dříve, než se to zdá. Klíčovým milníkem je schopnost stát, a to je proces, který probíhá postupně a individuálně u každého dítěte.

Často se rodiče ptají: “Kdy se moje miminko postaví?” Obecně se první pokusy o stání objevují kolem 9. až 10. měsíce věku. Je důležité zdůraznit slovo “pokusy”. V tomto věku se dítě spíše vytáhne do stoje za nábytek, hračky, nebo za Vaše ruce. Nejedná se ještě o jisté a stabilní stání. Miminko se drží pevně opory a jeho těžiště je často nestabilní. Nohy se mohou třást, kolena se mohou ohýbat a pád je běžnou součástí učení.

Představte si to jako cvičení posilování svalů. Dítě se snaží uchopit váhu vlastního těla a naučit se udržet rovnováhu. Tato fáze je klíčová pro rozvoj stability a koordinace pohybů. Každý pokus, i ten nejneúspěšnější, vede k posílení nohou, chodidel a celého těla.

Samostatné stání bez opory je obvykle pozdější dovednost. Některé děti se postaví samostatně kolem 11. měsíce, jiné až kolem 12. nebo 13. měsíce. Ať už se to stane dříve, nebo později, důležité je, aby se dítě cítilo v bezpečí a mělo dostatek prostoru pro hraní a zkoušení. Neexistuje žádný univerzální časový harmonogram a srovnávání s ostatními dětmi může být kontraproduktivní.

Co můžete dělat pro podporu dítěte:

• Poskytněte bezpečné prostředí: Odstraňte z dosahu potenciálně nebezpečné předměty.
• Nabídněte oporu: Umístěte do blízkosti dítěte stabilní nábytek, za který se může chytit.
• Hrajte si s dítětem: Podporujte jeho pohyb a snahu o stání zábavnou formou. Můžete ho například jemně pobízet k tomu, aby se chytlo Vašich rukou.
• Buďte trpěliví: Učení se stát trvá čas. Oslavujte každý úspěch, ať už je sebemenší.

Zapamatujte si, že každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem. Pokud máte pochybnosti o vývoji svého dítěte, poraďte se s pediatrem. On Vám pomůže posoudit, zda je vše v pořádku, nebo zda je třeba provést další vyšetření. Důležité je radosti z tohoto vývojového skoku a s láskou doprovázet Vaše dítě na cestě k samostatné chůzi.