Kdo má nárok na existenční minimum?

Kdo v České republice skutečně dosáhne na existenční minimum?

Existenční minimum. Dávka, o které se často mluví, ale málokdo ví, komu ve skutečnosti náleží a jak těžké je na ni dosáhnout. V České republice nemá nárok na existenční minimum automaticky každý plnoletý občan bez příjmu. Realita je o dost složitější a pro mnoho lidí v nouzi představuje tato dávka spíše nedosažitelný cíl než skutečnou pomocnou ruku.

Základním předpokladem pro přiznání existenčního minima je prokázání, že si žadatel nedokáže vlastními silami a prostředky zajistit základní životní potřeby. To znamená nejen absenci příjmu z práce, ale také vyčerpání všech ostatních možností, jak si peníze opatřit.

Co to v praxi znamená?

• Žadatel nesmí mít žádný majetek, který by mohl prodat. To se týká i nemovitostí, auta, ale i cenností.
• Musí aktivně hledat práci a dokládat úřadu práce snahu o její nalezení. Nestačí jen pasivně čekat na nabídky, ale je potřeba aktivně oslovovat zaměstnavatele, účastnit se pohovorů a vzdělávacích kurzů.
• Nesmí odmítnout nabízenou práci, a to i v případě, že neodpovídá jeho kvalifikaci nebo je finančně méně výhodná.

Pokud žadatel všechny tyto podmínky splní, čeká ho byrokratický proces, kdy musí doložit nepřeberné množství dokumentů a prokázat svoji tíživou finanční situaci.

A výsledek? Pokud uspěje, získá nízkou finanční částku, která mu má pomoci pokrýt pouze ty nejzákladnější životní potřeby. Cílem existenčního minima je motivovat k hledání vlastního zdroje obživy, a proto se jeho výše pohybuje pod hranicí životního minima.

Realita je taková, že existenční minimum v České republice nedostává každý, kdo ho potřebuje. Složitý systém podmínek a byrokratických překážek z něj dělá pro mnoho lidí v nouzi spíše iluzi pomoci než skutečnou oporu v těžké životní situaci.