Kdy si zaměstnanec může vzít neplacené volno?

Neplacené volno: Kdy si ho může zaměstnanec dovolit?

Neplacené volno představuje pro zaměstnance možnost absence v práci bez nároku na mzdu. Zatímco mnoho lidí si ho spojuje s osobními důvody, jako je cestování nebo rekonvalescence po nemoci, právní rámec pro jeho poskytnutí je složitější a závisí na řadě faktorů. Není to automatické právo, ale spíše výjimka, která vyžaduje dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Článek 217 zákoníku práce sice o neplaceném volnu přímo nemluví, nicméně umožňuje flexibilitu v oblasti pracovního poměru. Zaměstnavatel může s zaměstnancem uzavřít dohodu o neplaceném volnu, pokud to nezpůsobí podstatné narušení chodu jeho podnikání. Tato dohoda by měla být písemná a jasně definovat období absence, podmínky návratu k práci a případné důsledky pro zaměstnance (například ztrátu nároku na odměny, benefity či postup).

Zatímco zákon nepřikazuje zaměstnavateli poskytnout neplacené volno, existují situace, kdy je jeho poskytnutí eticky žádoucí a v mnoha případech i prakticky nevyhnutelné. Jedná se zejména o případy, které slouží širšímu veřejnému zájmu.

Příklady situací, kdy je poskytnutí neplaceného volna eticky opodstatněné a často i očekávané:

• Výkon veřejné funkce: Zastupování v zastupitelstvu obce, výkon mandátu v parlamentu, členství v komisi apod. V těchto případech je neplacené volno nejen legitimní, ale i společensky žádoucí, neboť umožňuje aktivní účast občanů na veřejném životě.

• Výkon soudní povinnosti: Výpověď jako svědek v soudním řízení, účast na trestním řízení. V těchto případech je zaměstnanec povinen se soudního jednání zúčastnit, a neplacené volno je proto nezbytným nástrojem k zaručení jeho práv a plnění občanských povinností.

• Nutná péče o rodinného příslušníka: Zatímco zákonická mateřská a rodičovská dovolená existují, existují i situace, které nejsou zákonem kryty, a vyžadují neplacenou absenci, např. intenzivní péče o těžce nemocného člena rodiny, který není dítětem. I zde je nutné jednat individuálně a hledat kompromis mezi potřebami zaměstnance a možností zaměstnavatele.

Důležité je si uvědomit: Zaměstnanec nemá automatické právo na neplacené volno. Je nutné se s zaměstnavatelem domluvit a zdůvodnit svou žádost. Čím přesvědčivější a srozumitelnější bude zdůvodnění, tím větší je šance na pozitivní vyřízení.

Závěrem lze říci, že neplacené volno je flexibilní nástroj, který je prospěšný jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Jeho poskytnutí by mělo vycházet z principu vzájemné důvěry a ohleduplnosti a s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Je však důležité, aby dohoda byla písemná a jasně definovala všechny důležité aspekty.