Jaké i se píše ve slově mlít?

Mlít: Proč píšeme měkké “i” a ne “y”?

Pravopis češtiny umí být občas pěkně zapeklitý. Zvláště když narazíme na slova, která se zdají být příbuzná, ale řídí se odlišnými pravidly. Jedním takovým případem je slovo “mlít”, kde se automaticky nabízí otázka: Proč píšeme “i” a ne “y”, když máme vyjmenované slovo “mlýn”?

Odpověď se skrývá v historii a vývoji jazyka. Ačkoliv “mlít” a “mlýn” sdílejí společný kořen, jejich osudy se v průběhu staletí rozešly. Zatímco “mlýn” se stal součástí skupiny slov, kde se po “m” píše “y” (vyjmenovaná slova), slovo “mlít” se řídí obecnými pravidly českého pravopisu.

Proč se “mlít” nepíše s “y”?

Vybrat slova, která patří mezi vyjmenovaná slova, bylo v historii jazyka spíše záležitostí konvence a tradice, než striktního lingvistického pravidla. Slovům se “y” po “m” se zkrátka chtělo odlišit, zdůraznit svou jedinečnost. “Mlít” se této “exkluzivní” skupiny nezúčastnilo.

Co si z toho odnést?

Když se rozhodujeme, jak napsat “mlít”, nemusíme se trápit s vyjmenovanými slovy. Jednoduše si pamatujeme, že v tomto případě se řídíme obecným pravidlem: po “m” se v tomto slově píše měkké “i”.

Jak si to zapamatovat?

Můžete si pomoci jednoduchou mnemotechnickou pomůckou: “Mlít” je aktivita, “mlýn” je budova. Aktivita se píše s “i”, budova s “y”. Nebo si prostě pamatujte, že ačkoliv se slova podobají, “mlít” se chová jako hodný občan, který dodržuje obecná pravidla pravopisu.

Závěrem lze říci, že psaní “i” ve slově “mlít” není chybou, ale správnou aplikací pravidel českého pravopisu. A to i přesto, že máme v paměti zažité vyjmenované slovo “mlýn”. Takže s klidným svědomím pište “mlít” s měkkým “i” a nechte “y” pro slovo “mlýn” a jeho příbuzné.