Jaké jsou styly komunikace?

Za rouškou slov: Rozplétání čtyř základních stylů komunikace

Komunikace – zdánlivě jednoduchý proces výměny informací – se v praxi ukáže jako složitá záležitost ovlivněná mnoha faktory. Naše osobnost, zkušenosti, kulturní pozadí, ale i aktuální emoční stav se promítají do způsobu, jakým sdělujeme své myšlenky a pocity. Abychom porozuměli sobě i druhým, je důležité si uvědomit existenci různých komunikačních stylů a naučit se je rozlišovat. Čtyři základní styly – pasivní, agresivní, pasivně-agresivní a asertivní – tvoří širokou paletu lidského vyjadřování.

1. Pasivní styl: Jedná se o styl charakterizovaný nedostatkem asertivity. Jedinci s pasivním stylem komunikace se často bojí vyjádřit svůj názor, potřeby a pocity. Místo přímého sdělení svých potřeb se uchýlí k mlčení, ústupkům a neochotě hájit svůj postoj. Bojí se konfliktu a snaží se vyhnout jakémukoliv napětí. Důsledkem je často frustrace, nahromaděný hněv a pocit bezmocnosti. Pasivní komunikace se projevuje váhavými výpověďmi, nízkým tónem hlasu, vyhýbáním se očnímu kontaktu a často i tělesným projevem, jako je shrbené držení těla. Příkladem je situace, kdy zaměstnanec souhlasí s úkolem, který nedokáže splnit, a pak si stěžuje za zády nadřízenému.

2. Agresivní styl: Na rozdíl od pasivního stylu se agresivní komunikace vyznačuje dominantním a útočným chováním. Jedinci používají verbální i neverbální projevy k ovládnutí situace a potlačení druhých. Používají výhrůžky, urážky, přerušují řečníka a ignorují pocity druhých. Cílem je prosazení vlastní vůle za každou cenu, bez ohledu na potřeby a pocity druhých. Agresivní komunikace se projevuje zvýšeným tónem hlasu, přímým a útočným pohledem, gestikulací a tělesným napětím. Příkladem je situace, kdy manažer křičí na svého podřízeného kvůli chybě v práci.

3. Pasivně-agresivní styl: Tento styl je charakteristický skrytou formou agresivity. Jedinci s pasivně-agresivním stylem komunikace neřeknou přímo, co si myslí, ale projeví svůj nesouhlas nepřímo, například sabotováním, ironií, pomlouváním nebo zdržováním se plnění úkolů. Tento styl je často používán jako forma odporu, který je maskován zdánlivou poslušností. Jedná se o skrytý způsob vyjádření hněvu a frustrace, který je pro druhé obtížně rozpoznatelný. Příkladem je situace, kdy někdo slíbí pomoc, ale záměrně ji odkládá a nakonec ji vůbec neposkytne.

4. Asertivní styl: Asertivní styl komunikace je považován za nejefektivnější a nejzdravější. Asertivní komunikace je charakterizována respektem k sobě i k druhým. Jedinci si uvědomují své potřeby a práva, ale zároveň respektují potřeby a práva druhých. Vyjadřují svůj názor jasně a přímočaře, ale bez útočnosti a manipulace. Umí říkat “ne”, když je to nutné, a zároveň dokáží efektivně řešit konflikty. Asertivní komunikace se projevuje klidným tónem hlasu, přímým očním kontaktem a otevřeným držením těla. Příkladem je situace, kdy zaměstnanec klidně, ale pevně sdělí nadřízenému, že daný úkol nedokáže splnit v daném termínu a navrhne alternativní řešení.

Pochopení těchto čtyř základních komunikačních stylů je klíčové pro efektivnější komunikaci v osobním i profesním životě. Uvědomění si vlastního komunikačního stylu a schopnost rozpoznávání stylů druhých nám umožňuje budovat zdravější a produktivnější vztahy. Výcvik v asertivní komunikaci může být prospěšný pro každého, kdo se chce naučit vyjadřovat svá přání a potřeby konstruktivním způsobem.