Kdy se píše svůj?

Tajemství “svého”: Kdy ho použít a kdy ne?

Zájmeno “svůj” patří mezi ta, která českým rodilým mluvčím dělají občas vrásky na čele. Jeho použití se totiž řídí poměrně specifickými pravidly, která se dají snadno poplést. Často se setkáváme s otázkou: kdy vlastně “svůj” použít a kdy zvolit jiná přivlastňovací zájmena, jako “jeho”, “její”, “jejich”?

Základem správného použití “svého” je pochopení vztahu mezi podmětem věty a přivlastňovanou věcí. “Svoj” vždy poukazuje na to, že vlastník (nebo ten, na koho se vztahuje děj) je zároveň podmětem věty. Jinými slovy, podmět věty něco vlastní nebo se na něj nějakým způsobem vztahuje.

Uveďme si několik příkladů, abychom si to objasnili:

• Správně: Petr si opravil svůj počítač. (Petr je podmět a počítač je jeho.)
• Správně: Dívka si vzala svou tašku. (Dívka je podmět a taška je její.)
• Správně: Psi štěkají na své pány. (Psi jsou podmět a páni jsou jejich.)

Pojďme se nyní zaměřit na případy, kdy se “svůj” nepoužívá:

• Jiný vlastník: Petr si opravil jeho počítač. (Počítač patří někomu jinému než Petrovi.)
• Nepřímý předmět: Dala mu jeho knihu. (Kniha patří jemu, ale ona je podmět.)
• Věta s více podměty s různými vlastníky: Petr a Pavel si vzali své kabáty. (Každý si vzal svůj vlastní kabát, tudíž je použití “svůj” správné. Avšak věta “Petr a Pavel si vzali jeho kabáty” by byla správná, kdyby kabáty patřily někomu třetímu.)

Zvláštní pozornost si zaslouží věty s vedlejšími větami. Zde je klíčové zaměřit se na podmět hlavní věty:

• Hlavní věta rozhoduje: Myslím, že si opravil svůj telefon. (Podmětem hlavní věty je “já”, ačkoli se jedná o předpoklad ohledně opravy telefonu někoho jiného.)

Zjednodušeně řečeno, ptáme-li se: “Čí to je?”, a odpověď je shodná s podmětem hlavní věty, pak použijeme “svůj”. V opačném případě zvolíme jiné přivlastňovací zájmeno.

Doufáme, že tento článek přispěl k lepšímu pochopení použití zájmena “svůj” a pomůže vám vyhnout se častým gramatickým chybám. Trénink a opakování jsou klíčem k zvládnutí tohoto gramatického jevu.