Kolik má angličtina minulých časů?

6 zobrazení

Angličtina disponuje několika způsoby vyjádření minulého děje. Nejčastěji se používá minulý čas prostý (Past Simple), dále pak průběhový minulý čas (Past Continuous), dokonavý minulý čas (Past Perfect) a dokonavě průběhový minulý čas (Past Perfect Continuous). Každý z těchto časů vyjadřuje minulost s jiným důrazem na průběh, dokončení či trvání děje.

Návrh 0 líbí se

Kolik minulých časů má angličtina? Jednoduchá otázka, složitá odpověď

Otázka počtu minulých časů v angličtině se zdá na první pohled jednoduchá. Mnoho učebnic uvádí čtyři hlavní časy: Past Simple, Past Continuous, Past Perfect a Past Perfect Continuous. Skutečnost je však o něco komplexnější a závisí na tom, jak definujeme „minulý čas“ a co považujeme za samostatný časový tvar.

Uvedené čtyři časy jsou bezesporu nejdůležitější a nejčastěji používané. Past Simple (minulý čas prostý) popisuje ukončený děj v minulosti. Past Continuous (minulý čas průběhový) zdůrazňuje trvání děje v minulosti. Past Perfect (dokonavý minulý čas) vyjadřuje děj, který se odehrál před jiným dějem v minulosti. A Past Perfect Continuous (dokonavě průběhový minulý čas) kombinuje trvání a předchozí děj.

Nicméně, angličtina nabízí další způsoby vyjádření minulosti, které by se daly považovat za varianty nebo nuance těchto základních časů. Můžeme například zmínit:

  • Použití modálních sloves v minulosti: Kombinace modálních sloves (could, would, should, might, must) s infinitivem vyjadřuje minulost, ale nepatří mezi standardní “časové tvary”. Například “I could swim when I was a child” (Uměl jsem plavat, když jsem byl dítě).

  • Minulý čas s “used to”: “Used to” vyjadřuje zvyklost v minulosti, která už neplatí. To je sémanticky odlišné od prostého minulého času. Například “I used to play football every Saturday” (Hrával jsem fotbal každou sobotu).

  • Minulý čas s “would”: Stejně jako “used to”, “would” může vyjadřovat opakující se děj v minulosti, ale má trochu jiný význam a použití.

  • Minulý čas ve spojení s frázemi: Existuje mnoho frází a idiomů, které implikují minulost, ale nemají specifický gramatický tvar minulého času.

Proto je otázka „kolik minulých časů má angličtina?“ spíše otázkou interpretace. Pokud se zaměříme na klasické gramatické tvary, odpovídáme čtyřmi. Pokud však zahrneme všechny možnosti vyjádření minulosti, včetně modálních sloves a idiomatických výrazů, dostáváme se k mnohem většímu počtu, který nelze přesně kvantifikovat. Důležitější než pouhý počet je pochopení různých nuancí a jejich správné použití v kontextu.