Kolik IQ je mentální retardace?

IQ a mentální retardace: Komplexní vztah, který přesahuje pouhá čísla

Otázka, kolik bodů IQ definuje mentální retardaci, je zjednodušující, ačkoliv v minulosti se často používaly právě číselné hranice. Dnešní přístup je mnohem komplexnější a bere v úvahu nejen inteligenční kvocient, ale i adaptační chování jedince v běžném životě. Zatímco IQ skóre může poskytnout určitý vodítko, samo o sobě není dostatečným kritériem pro diagnózu.

Tradičně se mentální retardace (dnes se častěji používá termín intelektové postižení) klasifikovala dle IQ skóre následovně:

• Lehká intelektové postižení: IQ 50-69. Tato kategorie zahrnuje osoby, které s patřičnou podporou mohou dosáhnout značné úrovně nezávislosti v každodenním životě. Mohou se naučit základní dovednosti, pracovat a vést relativně samostatný život.
• Středně těžká intelektové postižení: IQ 35-49. Jedinci v této kategorii vyžadují rozsáhlejší podporu v oblasti sebeobsluhy a každodenních činností. Učení je pro ně náročnější a jejich nezávislost je omezenější.
• Těžká intelektové postižení: IQ 20-34. Lidé s těžkým intelektovým postižením potřebují značnou péči a dohled v podstatě ve všech oblastech života. Komunikace a sebeobslužné dovednosti jsou výrazně omezené.
• Hluboká intelektové postižení: IQ pod 20. Jedinci s hlubokým intelektovým postižením jsou zcela závislí na pomoci druhých a vyžadují rozsáhlou a nepřetržitou péči. Komunikace je často velmi omezená, případně zcela chybí.

Důležitá poznámka: Tyto IQ hranice jsou pouze orientační a samy o sobě nestačí k stanovení diagnózy intelektového postižení. Diagnóza se stanovuje na základě komplexního vyšetření, které zahrnuje:

• Psychologické testování: Zahrnuje měření IQ, ale také posouzení dalších kognitivních funkcí, jako je paměť, pozornost a řeč.
• Adaptační chování: Hodnocení schopnosti jedince zvládat běžné úkoly a situace v každodenním životě, jako je sebeobsluha, sociální interakce a praktické dovednosti.
• Lékařské vyšetření: Vyloučení dalších zdravotních problémů, které by mohly ovlivnit kognitivní funkce.

Závěr je jednoznačný: IQ je pouze jedním z faktorů při diagnostice intelektového postižení. Důraz se klade na celkovou funkčnost a adaptační schopnosti jedince, které jsou daleko komplexnější a důležitější než samotné číslo. Pouhé IQ skóre poskytuje pouze omezenou a nepřesnou představu o individuálních schopnostech a potřebách daného člověka.