Kde roste skořice?

7 zobrazení

Skořicovník pochází z jihovýchodní Asie, kde byl ceněn pro své léčivé a kořenicí vlastnosti. Dnes se pěstuje v tropických a subtropických oblastech po celém světě. Kromě Indonésie se s ním setkáme i na Madagaskaru, Seychelách nebo v Brazílii.

Návrh 0 líbí se

Skořice: Odkud se k nám dostává ta exotická vůně?

Skořice, s její nezaměnitelnou hřejivou vůní a chutí, je jednou z nejoblíbenějších koření na světě. Používáme ji v pečení, dezertech, nápojích i slaných pokrmech. Ale odkud se tato aromatická kůra vlastně bere a kde se pěstuje?

Příběh skořice začíná v jihovýchodní Asii, konkrétně na Srí Lance (dříve Ceylon), která je považována za její původní domovinu. Už po staletí zde byla skořice ceněna nejen pro své kulinářské využití, ale i pro své léčivé a konzervantské vlastnosti. Starověcí Egypťané ji používali při balzamování mumií a v tradiční čínské medicíně má skořice také své pevné místo.

Díky své vysoké hodnotě byla skořice v minulosti významným obchodním artiklem, který se dostával do Evropy po náročných obchodních cestách. Poptávka po ní neustále rostla, a tak se skořicovník začal pěstovat i v dalších tropických a subtropických oblastech.

Dnes je Indonésie jedním z největších producentů skořice na světě, často produkující druh známý jako skořicovník čínský (Cinnamomum cassia), který má silnější a ostřejší chuť. Ale tím výčet lokalit nekončí.

Kde ještě roste skořice kromě Srí Lanky a Indonésie?

Kromě zmiňovaných zemí se skořice komerčně pěstuje i na:

  • Madagaskaru: Madagaskarská skořice je známá svou jemnou a sladkou chutí.
  • Seychelách: I zde se daří skořicovníku a jeho kůra je ceněna pro své specifické aroma.
  • Brazílii: Jižní Amerika se také stala domovem skořicovníku, a Brazílie tak přispívá k celosvětové produkci.
  • Vietnamu: Vietnam je dalším významným producentem skořicovníku čínského, který je často levnější alternativou ke skořici cejlonské.
  • Západní Indii: V karibské oblasti, konkrétně v Západní Indii, se pěstuje skořice pimentová (Pimenta dioica), která se používá spíše jako náhrada skořice.

Zajímavost na závěr:

Je důležité si uvědomit, že existuje několik druhů skořicovníku a tím pádem i několik typů skořice. Skořice cejlonská (Cinnamomum verum) je považována za tu “pravou” a má jemnější chuť a nižší obsah kumarinu, látky, která může být ve větším množství škodlivá. Skořicovník čínský (Cinnamomum cassia) je levnější a dostupnější, ale má ostřejší chuť a vyšší obsah kumarinu.

Ať už si vyberete jakýkoliv druh, skořice zůstává fascinující rostlinou s bohatou historií a širokým využitím, která nám přináší kousek exotiky do našich domovů.