Jak chutná ricotta?

Ricotta: Jemná symfonie chutí, která překvapí

Ricotta, italský poklad s bohatou historií, si zaslouží víc než jen stručné popisy. Nejedná se totiž o sýr, který by se dal snadno zaškatulkovat do jediné chuťové kategorie. Její chuť je spíše jemnou symfonií, která se mění v závislosti na druhu mléka, z něhož je vyrobena, a na způsobu zrání.

Představte si tvaroh, ale s podstatně jemnější texturou. Ricotta není hutná a kompaktní jako například parmazán. Je spíše lehká, drobivá, almost “nadýchaná”. Na jazyku se rozplývá s příjemnou vlhkostí. Základní tón její chuti je nasládlý, připomínající lehce sladké mléko. Tato sladkost však není dominantní, spíše decentní a vyvážená.

K sladkému podtónu se přidává jemná, nenápadná kyselost. Není to ostrá kyselost, jakou byste našli například v kefíru, ale spíše svěží a delikátní. Představte si čerstvý citron, jemně stlačený do mléka – právě takový náznak citrusové svěžesti se v některých ricottách objevuje. Tato kyselost se může lišit dle výrobce a typu mléka, někdy je téměř nepostřehnutelná, jindy znatelnější, ale vždycky příjemně doplňuje sladkou složku.

A právě tato vzájemná hra sladkého a kyselého dělá z ricotty tak všestrannou surovinu. Její nenápadná, ale přitom komplexní chuť se nádherně snoubí jak s ovocnými doplňky v dezertech (jahody, borůvky, fíky), tak s bylinkami, česnekem a paprikou ve slaných pokrmech (lasagne, ravioli, cannelloni). V závislosti na druhu mléka – kravské, ovčí či buvolí – se její chuť lehce mění. Ovčí ricotta je často intenzivnější, s výraznější kyselinkou, zatímco buvolí ricotta disponuje krémovější texturou a bohatší, mírně smetanovější chutí.

Na závěr lze říci, že chuť ricotty je těžko popsatelná jedním slovem. Je to spíše zážitek, jemná harmonie chutí a textury, která si zaslouží být objevena a vychutnána v celé své pestrosti. Ať už ji vyzkoušíte v sladkém, či slaném pokrmu, nebudete zklamáni.