Kdy psát mně?

Kdy psát “mně”? Rozluštěme záhadu 3. pádu

Čeština, ach ta čeština! Pro cizince postrach, pro rodilé mluvčí občas taky. Záludnosti se skrývají i v zdánlivě jednoduchých slovech, jako jsou zájmena. A právě jedno z nich, zájmeno “mně”, nám dnes poslouží jako průvodce spletitými cestičkami třetího pádu.

Doporučený úryvek výše nám ukazuje skloňování jména “Vašek”, ale my se zaměříme na zájmeno “já”. Kdy tedy správně použít tvar “mně”? Jednoduše řečeno, vždy, když se jedná o 3. pád, tedy pád s předložkami “k, ke, s, po, o, pro, v, na, při, o”.

Zkusme si to na praktických příkladech:

• K mně: Pojď k mně blíž. (Ptáme se: ke komu?)
• S mnou: Půjdeš se mnou do kina? (Ptáme se: s kým?)
• Po mně: Neštěkej po mně! (Ptáme se: po kom?)
• O mně: Mluví o mně? (Ptáme se: o kom?)
• Pro mě: To je pro mě důležité. (Ptáme se: pro koho?)
• Na mně: Dívá se na mě. (Ptáme se: na koho?)
• Při mně: Zůstaň při mně. (Ptáme se: při kom?)
• Ve mně: Hlodá ve mně pochybnost. (Ptáme se: v kom?)

Často se chybuje v používání tvaru “mi” místo “mně”. “Mi” je tvar 2. pádu (koho/čeho) a 4. pádu (koho/co). Například: “Knihu mi dej.” (4. pád – komu?)

Důležité je rozlišovat mezi tvarem “mi” a “mně” a klást si otázku, na kterou pád se ptáme. Správné použití zájmena pak vyplyne samo.

Pro lepší zapamatování si můžeme představit “mně” jako delší tvar, který se používá s delšími předložkami (dvoupísmennými a delšími). Tvar “mi” je kratší a používá se s kratšími předložkami (jednopísmennými). Toto pravidlo sice není stoprocentní, ale může posloužit jako užitečná mnemotechnická pomůcka.

Shrnutí: “Mně” píšeme vždy ve 3. pádě. Klíčem k úspěchu je klást si správnou otázku a rozlišovat mezi tvarem “mi” (2. a 4. pád) a “mně” (3. pád). S trochou cviku se i tato záludnost češtiny stane hračkou.