Kdy se jedná o smlouvu o dílo?

Kdy se jedná o smlouvu o dílo? Materiál jako klíčový rozlišovací prvek.

Smlouva o dílo a kupní smlouva jsou dva základní typy smluv, které se v praxi často prolínají a jejich rozlišení může být klíčové pro určení práv a povinností obou stran. Jedním z hlavních rozlišovacích kritérií, které nám pomáhá určit, o jaký typ smlouvy se jedná, je kdo dodává materiál pro zhotovení předmětu plnění.

Zatímco všeobecná definice smlouvy o dílo hovoří o závazku zhotovitele zhotovit pro objednatele dílo a závazku objednatele zaplatit za jeho zhotovení cenu, role materiálu hraje zásadní roli při odlišení od kupní smlouvy.

Zásadní roli hraje míra ovlivnění dodávky materiálu objednatelem. Jedná se o smlouvu o dílo zejména tehdy, pokud objednatel dodává podstatnou část materiálu potřebného k zhotovení díla. V takovém případě je zhotovitel především “realizátor” práce a využívá materiál, který mu byl svěřen. Zhotovení je pak spíše prací než prodejem zboží.

Příklad: Objednatel dodá truhláři kvalitní dřevo a truhlář z něj vyrobí nábytek dle specifických požadavků. V tomto případě se s vysokou pravděpodobností bude jednat o smlouvu o dílo, protože podstatná část materiálu pochází od objednatele.

Naopak, pokud zhotovitel obstarává většinu materiálu a dílo je zhotoveno z jeho surovin, posuzuje se dohoda spíše jako kupní smlouva. V tomto případě zhotovitel prodává zboží vyrobené na zakázku, tedy předmět, který vytvořil z vlastního materiálu podle požadavků objednatele.

Příklad: Objednatel si u malíře objedná obraz s konkrétním motivem a rozměry. Malíř si sám obstará plátno, barvy a ostatní potřebné materiály. V tomto případě se bude jednat spíše o kupní smlouvu, protože malíř dodává převážnou část materiálu.

Důležité nuance:

• Podstatná část materiálu: Není vždy snadné určit, co přesně znamená “podstatná část”. Záleží na konkrétních okolnostech případu a je třeba zvážit hodnotu dodaného materiálu, jeho význam pro finální produkt a míru kontroly objednatele nad jeho výběrem a specifikacemi.
• Vlastnické právo: Skutečnost, kdo je vlastníkem materiálu, hraje roli při určování typu smlouvy. Pokud materiál dodává objednatel a zůstává jeho majetkem až do dokončení díla, posiluje to argument pro smlouvu o dílo.
• Zvláštní požadavky: I v případě, že zhotovitel dodává většinu materiálu, ale objednatel má velmi specifické požadavky na provedení, design, funkčnost nebo použité technologie, které výrazně přesahují rámec běžné koupě zboží, může se jednat o smlouvu o dílo.

Závěr:

Určení, zda se jedná o smlouvu o dílo či kupní smlouvu, je komplexní proces, který vyžaduje důkladné posouzení všech okolností. Míra, v jaké objednatel dodává materiál pro zhotovení, je však klíčovým ukazatelem. Pokud objednatel dodává podstatnou část materiálu, je pravděpodobnější, že se jedná o smlouvu o dílo. Naopak, pokud většinu materiálu obstarává zhotovitel, posuzuje se dohoda spíše jako kupní smlouva. V případě nejasností je vždy vhodné se poradit s právníkem.