Jak se značí vnitřní odpor?

Značení vnitřního odporu zdroje napětí

Vnitřní odpor zdroje napětí, který udává, jak velký odpor zdroj “klade” při průchodu proudu, se značí pomocí indexu dolů ‘i’. Nejčastěji se používá značení Rᵢ. Občas se můžeme setkat i s jinými variantami, ale Rᵢ je standard a nejrozšířenější zápis.

Vnitřní odpor není vlastností samotného napájecího zdroje, ale spíše jeho fyzikálními a konstrukčními specifiky. Jeho hodnota závisí na materiálech, z nichž je zdroj vyroben, na jeho fyzické velikosti, a obvykle i na teplotě. Čím menší je vnitřní odpor, tím méně se napětí zdroje při zatížení mění a tím stabilnější je dodávaný proud. Naopak větší vnitřní odpor vede k výraznějšímu poklesu napětí při vyšším odběru proudu.

Znalost vnitřního odporu je klíčová pro správný návrh a analýzu elektrických obvodů. Například v případě, že se sériově zapojí zdroj s velkým vnitřním odporem s dalším zátěžovým odporem, pak bude napětí na zátěži nižší než napětí měřené na svorkách samotného zdroje. Tento úbytek napětí je přímo úměrný proudu tekoucímu obvodem.

V praxi se vnitřní odpor často neudává přímo, ale je implicitně zahrnut v technických specifikacích zdroje. Tyto specifikace pak obvykle uvádějí maximální proud, který zdroj může dodat, a jak se napětí zdroje mění s rostoucím odběrem proudu. Ze znalosti těchto dat se dá vnitřní odpor aproximovat.

Význam vnitřního odporu není omezen pouze na zdroje napětí. Podstatný je i v analýze obvodů obsahujících tranzistory nebo další elektronické prvky. Jeho vliv je třeba zohlednit pro přesné modelování a predikci chování celého obvodu.