Jaká je nejjedovatější muchomůrka?

Nejjedovatější muchomůrka: Smrtelně krásná muchomůrka zelená

Když se řekne jedovatá houba, mnoho lidí si vybaví muchomůrku červenou s bílými puntíky. I když je i tato houba toxická, za titul nejjedovatější muchomůrky, a dokonce i jedné z nejjedovatějších hub světa, se pyšní nenápadnější, avšak o to zákeřnější muchomůrka zelená ( Amanita phalloides ).

Její jedovatost je tak vysoká, že stačí pozřít i malý kousek plodnice k vyvolání fatálního poškození jater a ledvin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka se odhaduje na pouhých 30 gramů houby, což odpovídá zhruba polovině klobouku. Děti jsou na toxiny muchomůrky zelené ještě citlivější.

Záludnost muchomůrky zelené spočívá nejen v její vysoké toxicitě, ale i v relativně příjemné chuti a vůni, která neodrazuje od konzumace. Navíc se její příznaky otravy objevují s několikhodinovým zpožděním, obvykle 6 až 24 hodin po požití. Tato latentní fáze ztěžuje včasnou diagnózu a léčbu, protože toxiny již mezitím poškozují vnitřní orgány.

Prvotní příznaky otravy se projevují jako silné bolesti břicha, zvracení a průjem, což může vést k dehydrataci. Následně dochází k poškození jater a ledvin, které může vyústit v selhání těchto orgánů a smrt.

Muchomůrka zelená se v České republice vyskytuje poměrně hojně, zejména v listnatých a smíšených lesích, od července do října. Roste nejčastěji pod duby, buky a habry. Její klobouk je zbarvený v různých odstínech zelené, od olivově zelené po žlutozelenou, a může být i bílý. Lupeny jsou bílé, třeň je bílý s nazelenalým žilkováním a na bázi má výraznou hlízu obalenou bílou pochvou.

Zásadní je naučit se muchomůrku zelenou bezpečně rozpoznat a v případě sebemenších pochybností se vyhnout sběru jakékoli houby, kterou si nejste stoprocentně jisti. Při podezření na otravu muchomůrkou zelenou je nezbytné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Včasný zásah může zachránit život. Nepodceňujte sílu této nenápadné, ale smrtelně jedovaté houby.