Proč se nesmí pít slaná voda?

Smrtící žízeň: Proč se nesmí pít slaná voda?

Intuitivně se zdá, že když máme žízeň, může nám pomoci jakákoli tekutina. Realita pití slané vody, ať už mořské či jiného silně slaného zdroje, je však tragicky odlišná. Na rozdíl od sladké vody, která hydratuje, slaná voda může způsobit vážné, a dokonce i smrtící, následky. Důvod tkví v komplexním mechanismu, jakým naše tělo zpracovává soli a vodu.

Hlavním problémem je vysoká koncentrace solí, především chloridu sodného (NaCl). Naše ledviny jsou úžasně efektivní filtry, ale mají svou kapacitu. Aby se zbavily nadbytku soli, musí ji vylučovat do moči. To vyžaduje vodu. Pokud však vypijeme slanou vodu, naše ledviny musí použít více vody na vylučování soli, než kolik jí slaná voda dodá. Výsledkem je dehydratace, paradoxně způsobená pitím tekutiny. Tělo se snaží vyrovnat solnou nerovnováhu, a to na úkor hydratace důležitých orgánů.

Tento proces se může rychle zhoršovat. S rostoucí dehydratací se zahušťuje krev, což klade enormní zátěž na oběhový systém a srdce. Ledviny, přetížené snahou o vylučování soli, mohou začít selhávat. V extrémních případech může dojít k selhání ledvin, srdeční arytmii a nakonec i smrti.

Kromě vysoké koncentrace soli obsahuje slaná voda i další látky, jejichž vliv na lidské zdraví je obtížně předvídatelný. Mořská voda například obsahuje stopové prvky z podmořských pramenů, z nichž některé mohou být toxické v dostatečném množství. I přes jejich nízké koncentrace v mořské vodě se jejich negativní vliv kumuluje, je-li mořská voda konzumní v delším časovém horizontu.

Zjednodušeně řečeno: pití slané vody vyvolává v těle kaskádu negativních reakcí, která vede k dehydrataci a přetěžuje životně důležité orgány. Místo žízně uhasit, slaná voda ji naopak zhoršuje a ohrožuje život. Jediným bezpečným řešením žízně je pití čisté, sladké vody.