Co říct při volání záchranky?

Když sekundy rozhodují: Jak správně komunikovat se záchrannou službou

Volání na záchrannou službu patří k těm nejstresovějším momentům v životě. V takové situaci je přirozené, že se cítíme zmateně, v panice a pod tlakem. Nicméně, efektivní komunikace s dispečerem může být klíčová pro rychlé a účinné poskytnutí pomoci. Jak tedy postupovat, aby vaše volání na 155 bylo co nejefektivnější a abyste zajistili co nejlepší péči pro sebe nebo pro ty, kteří to potřebují?

První sekundy jsou zásadní: stručnost a přesnost

Než vytočíte číslo 155, zkuste se na chvíli zhluboka nadechnout a co nejvíce se uklidnit. Po spojení s dispečerem, ještě než se vám stačí představit, stručně a jasně uveďte důvod volání. Řekněte například:

• “Dobrý den, volám kvůli vážné autonehodě na silnici E55 u obce Nová Ves.”
• “Dobrý den, manželka má silné bolesti na hrudi a těžko se jí dýchá.”
• “Dobrý den, vidím osobu ležet na chodníku, nereaguje a nedýchá.”
• “Dobrý den, dcera se dusí, zřejmě se jí něco zaseklo v krku.”

Už v této úvodní větě se pokuste co nejpřesněji popsat, co se stalo. Slovo “problém” je příliš vágní. Používejte konkrétní výrazy, které pomohou dispečerovi okamžitě vyhodnotit situaci.

Nechte se vést: dispečer má situaci pod kontrolou

Po vašem úvodním sdělení převezme iniciativu dispečer. Buďte připraveni odpovídat na jeho otázky. Dispečeři jsou profesionálové s dlouholetými zkušenostmi a jsou trénováni k tomu, aby z vás dostali všechny potřebné informace i v situacích, kdy jste vy sami ve stresu. Poslouchejte pozorně jejich instrukce a odpovídejte co nejpřesněji. Mezi nejčastější otázky patří:

• Kde se nacházíte? (Uveďte přesnou adresu, obec, případně i orientační body)
• Co se stalo? (Podrobněji popište událost)
• Kolik je zraněných/postižených?
• Jaké jsou jejich příznaky/problémy?
• Jsou při vědomí? Dýchají?
• Jméno volajícího a telefonní číslo.

Zásady efektivní komunikace:

• Klidný tón: Snažte se mluvit klidně a rozvážně, i když jste v panice. Křik a hysterie dispečerovi nepomohou.
• Jasná a srozumitelná řeč: Mluvte zřetelně a srozumitelně. Vyhýbejte se odborným termínům, pokud si nejste jisti, že jim dispečer rozumí.
• Přesné informace: Nepřehánějte, ani nepodceňujte situaci. Uveďte fakta tak, jak je vidíte.
• Držte se tématu: Neodbočujte od otázek a odpovídejte stručně a výstižně.
• Spolupracujte: Dělejte, co vám dispečer říká. Může vám například nařídit poskytnutí první pomoci, než dorazí sanitka.
• Zůstaňte na telefonu: Dispečer vás může potřebovat kontaktovat i později. Neukončujte hovor, dokud vám to nedoporučí.
• Myslete na děti: Pokud voláte kvůli dítěti, mějte po ruce jeho váhu (pro případ nutnosti dávkování léků dispečerem).

Co nedělat při volání na 155:

• Nevytočte 155 z legrace: Zbytečné volání může oddálit pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují.
• Nevolejte kvůli běžným problémům: Pro nemoci, které nevyžadují okamžitou pomoc, kontaktujte svého praktického lékaře.
• Nepřerušujte dispečera: Nechte ho klást otázky a trpělivě na ně odpovídejte.
• Nehádejte se s dispečerem: Respektujte jeho autoritu a řiďte se jeho pokyny.

Volání na záchrannou službu je náročné, ale pokud si zapamatujete tyto zásady, můžete výrazně zvýšit šanci na rychlou a účinnou pomoc. Klíčem je zůstat klidný, komunikovat jasně a spolupracovat s dispečerem. Věřte, že na druhé straně linky je profesionál, který udělá vše pro to, aby vám pomohl.