Jaký je rozdíl mezi mentálním postižením a mentální retardací?

Od mentální retardace k mentálnímu postižení: změna terminologie, ne podstaty

Pojem „mentální retardace“ patří minulosti. Dnes se používá termín „mentální postižení“, a to z důvodu citlivějšího a inkluzivnějšího přístupu k lidem s tímto typem postižení. Změna terminologie však neznamená změnu v podstatě samotného postižení, ale spíše v jeho vnímání a přístupu k němu. Rozdíl spočívá především v zaměření: zatímco „mentální retardace“ zdůrazňovala diagnózu a deficity, „mentální postižení“ se soustředí na individuální potřeby a schopnosti jedince.

Zastaralý termín „mentální retardace“ evokoval negativní konotace, stigmatizoval postižené a vnímal je spíše skrze jejich omezení než jejich potenciál. Nový termín „mentální postižení“ je komplexnější a reflektuje širší spektrum postižení, které zahrnuje snížené rozumové schopnosti v kombinaci s omezeními v adaptivním a sociálním fungování. Adaptivní fungování se týká schopnosti jedince zvládat každodenní úkoly a samostatně se o sebe starat, zatímco sociální fungování se zaměřuje na jeho interakce s okolím a schopnost vytvářet a udržovat vztahy.

Hlavní rozdíly shrnuto:

• Zaměření: “Mentální retardace” se zaměřovala na diagnózu a deficity; “mentální postižení” se zaměřuje na individuální potřeby a schopnosti.
• Konotace: “Mentální retardace” měla negativní a stigmatizující konotace; “mentální postižení” je neutrálnější a inkluzivnější.
• Šíře spektra: “Mentální postižení” zahrnuje širší škálu postižení s různou úrovní závažnosti a různými příčinami.
• Přístup: “Mentální postižení” podporuje individualizovaný přístup zaměřený na podporu silných stránek a rozvoj potenciálu jedince.

Příčiny mentálního postižení jsou rozmanité. Mohou být genetické (např. Downův syndrom), vzniknout v důsledku poškození mozku během těhotenství, porodu nebo v raném dětství (např. hypoxie), nebo být způsobeny environmentálními faktory. Závažnost mentálního postižení se liší a pohybuje se od mírného do hlubokého stupně. Důležité je si uvědomit, že každý člověk s mentálním postižením je jedinečný a jeho potřeby se liší. Zaměření by mělo být na jeho individuální podporu a umožnění co nejplnějšího a smysluplného života.

Změna terminologie je proto krokem vpřed v přístupu k lidem s mentálním postižením, odrážejícím současné poznatky a etické standardy. Důraz na individuální přístup, na silné stránky a na podporu rozvoje potenciálu je klíčem k jejich plné integraci do společnosti.