Proč se lidé bojí tmy?

Tma, náš pradávný nepřítel: Proč se dodnes bojíme neviditelného?

Tma. Pro někoho klid a útočiště, pro jiné zdroj neklidu a úzkosti. Strach z tmy, odborně nazývaný nyktofobie, je fenomén starý jako lidstvo samo. Není to pouhá dětská obava z bubáků pod postelí, ale hluboce zakořeněný instinkt, který nás provází od dob, kdy tma znamenala reálné nebezpečí. Proč se ale tento pradávný strach udržel i v osvětleném moderním světě?

Odpověď se skrývá v naší evoluční historii. Pro pračlověka znamenal západ slunce konec bezpečí. Bez ohně a umělého osvětlení byli naši předci vydáni napospas nočním predátorům, temným lesům a neznámým nástrahám. V tichu a šeru, kdy se zrak stává méně spolehlivým, se automaticky aktivují ostatní smysly – sluch, čich, hmat. I sebemenší šustnutí, neznámý pach nebo chladivý závan větru mohly signalizovat blížící se nebezpečí.

Klíčová je v tomto kontextu nejistota. Tma totiž eliminuje jeden z našich nejdůležitějších smyslů – zrak. Nevidíme, co se děje, co se skrývá v koutech místnosti nebo za stromy v lese. Tato ztráta vizuální kontroly vede k pocitu bezmoci a zranitelnosti. Naše představivost pak s vervou zaplňuje prázdnotu, kterou zanechává nedostatek informací. Vytváří scénáře, které jsou často děsivější než realita. Děti si představují monstra pod postelí, dospělí se zase bojí zlodějů nebo jiných hrozeb.

Ale nejde jen o evoluci. Velkou roli hraje i učení a zkušenost. Děti se často bojí tmy, protože jim rodiče vyprávějí strašidelné historky nebo proto, že se v dětství setkaly s nějakou traumatickou událostí, která se odehrála potmě. Strach z tmy se tak může upevnit i prostřednictvím sociálního učení a výchovy.

V moderním světě, kde je tma z větší části zkrocena umělým osvětlením, se strach z ní zdá anachronický. Přesto v nás tento hluboce zakořeněný instinkt přetrvává. Nejedná se už tolik o strach z reálných predátorů, ale spíše o strach z neznáma, z bezmoci a ze ztráty kontroly.

Je důležité si uvědomit, že strach z tmy je normální a přirozená reakce. Pokud však začne ovlivňovat kvalitu našeho života, je vhodné se s ním pokusit vypořádat. Možnosti zahrnují postupné vystavování se tmě, relaxační techniky, meditaci nebo v závažnějších případech i terapii. Pochopení původu a mechanismů tohoto strachu je prvním krokem k jeho překonání a k nalezení klidu i v nejtemnější noci. Tma nemusí být nepřítelem, může být i prostorem pro klid, introspekci a odpočinek. Záleží jen na tom, jak se k ní postavíme.