Odkud je tatarka?

Odkud pochází tatarka? Rozplétání kulinárního mýtu

Omáčka tatarka, oblíbená příloha k mnoha pokrmům, se pyšní jménem evokujícím divoké stepi a kočovné národy. Logicky by se mohlo zdát, že její původ sahá hluboko do historie Tatarů, ale realita je poněkud složitější a méně romantická. Název „tatarka“ (francouzsky sauce tartare) je sice neodmyslitelně spjat s tímto národem, ale jeho spojení s omáčkou je spíše výsledkem historického nedorozumění a kulinárního marketingu než skutečného etnického původu.

Původ jména se váže k tzv. „tatarským biftekům“, s nimiž se omáčka tradičně podává. Mýtus o bifteku, údajně přepravovaném Tatary pod sedly koní, je však pouhou legendou. Tato představa, romantizující život kočovných kmenů, se ukázala jako nepravdivá. Historické prameny dokládají, že Tatři skutečně využívali maso koní, ale nikoli k přípravě gurmánských pokrmů. Maso sloužilo především k léčebným účelům – k ošetření ran a zranění svých zvířat. Konzumace koniny byla spíše nouzovým řešením v období nedostatku jiných zdrojů potravy.

Takže jak se tedy dostal název „tatarský“ k bifteku a následně k omáčce? Pravděpodobně jde o efekt marketingového zjednodušení a exoticizace. V 19. století se v Evropě začala šířit móda pro vše „orientální“ a „exotické“, což se odrazilo i v kulinářství. Použití názvu „tatarský“ dodávalo pokrmu šmrnc a evokovalo dobrodružství a vzdálené země. Sám biftek se nejspíše vyvíjel postupně z různých receptur, a označení „tatarský“ se k němu připojilo dodatečně, a s ním i k následně k němu podávané omáčce.

Stručně řečeno, ačkoliv název „tatarka“ evokuje původ v tatarské kultuře, ve skutečnosti s ní nemá nic společného. Jde o kulinární chybu, případně rafinovaný marketingový tah, který se stal součástí gastronomické tradice a dodnes úspěšně přežívá. Původ samotné omáčky, s jejím typickým složením z majonézy, nakládaných okurek, kapary, cibule a bylinek, je mnohem komplexnější a sahá hluboko do historie francouzské kuchyně, ale to už je téma na jiný článek.