Co znamená daň z přidané hodnoty?

Daň z přidané hodnoty (DPH): Více než jen cena na účtence

Daň z přidané hodnoty, zkráceně DPH, je daň, s níž se setkává každý z nás při každém nákupu zboží nebo služby. Její fungování se však zdá mnohým neprůhledné, a proto se pokusíme rozkrýt její podstatu srozumitelným způsobem. Nejde jen o tu částku na účtence, která je „navíc“. Je to komplexní systém, který hraje klíčovou roli v ekonomice.

Na rozdíl od přímých daní, jako je daň z příjmu, se DPH neplatí přímo z příjmů, ale z přidané hodnoty v každém kroku výrobního a distribučního řetězce. Představte si například výrobu trička:

• Výrobce bavlny: Nakoupí bavlnu za 100 Kč a přidá svou hodnotu (výroba vlákna) v podobě 50 Kč. Celková cena je 150 Kč, z níž odvede DPH (např. 21%).
• Výrobce trička: Nakoupí bavlněná vlákna za 150 Kč a přidá svou hodnotu (šití, design) v podobě 100 Kč. Celková cena je 250 Kč, z níž opět odvede DPH. Neodvádí však DPH z celých 250 Kč, ale pouze z přidané hodnoty (100 Kč).
• Obchodník: Nakoupí hotové tričko za 250 Kč a přidá svou hodnotu (prodej, marketing) v podobě 50 Kč. Celková cena je 300 Kč, z níž opět odvede DPH pouze z přidané hodnoty (50 Kč).
• Konečný spotřebitel: Zaplatí 300 Kč, která už obsahuje veškerou DPH z celého procesu.

Klíčové je, že v každém kroku se odvádí DPH pouze z přidané hodnoty, nikoli z celé ceny. Výrobce bavlny si odečte DPH zaplacenou za nákup surovin od DPH, kterou vybere od výrobce triček. Stejně tak obchodník si odečte DPH zaplacenou za nákup triček od DPH, kterou vybere od konečného spotřebitele. Tento systém tzv. odpočtu DPH zabraňuje tomu, aby byla daň vybrána vícekrát.

DPH je tedy nepřímá daň, která se skrývá v konečné ceně zboží a služeb. Přestože ji platí konečný spotřebitel, v průběhu dodavatelského řetězce se postupně sbírá a odvádí státu. Jejím cílem je financovat veřejné služby a zároveň udržet ekonomiku v pohybu. Srozumění jejího fungování umožňuje nejen efektivnější sledování výdajů, ale i hlubší pochopení ekonomických procesů.