Kdy přechází vlastnické právo k movité věci?

Nabytí vlastnického práva k movité věci v českém právu

Vlastnické právo je soubor oprávnění, díky nimž může vlastník se svou věcí nakládat dle svého uvážení, především ji držet, užívat, požívat její plody a nakládat s ní. U movitých věcí, tedy věcí, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, dochází k převodu vlastnického práva obecně předáním věci.

Obecná úprava

Podle § 2113 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), přechází vlastnické právo k movité věci na nabyvatele jejím převzetím, nestanoví-li zákon nebo smlouva jinak. Převzetím se rozumí, že nabyvatel věc fyzicky ovládne a má možnost s ní nakládat dle svého uvážení.

Dohoda stran

Strany, tedy převodce vlastnického práva (prodávající) a nabyvatel vlastnického práva (kupující), se mohou dohodnout na odlišném způsobu nabytí vlastnického práva. Například mohou sjednat, že vlastnické právo přejde na nabyvatele již uzavřením kupní smlouvy, nebo až úplným zaplacením kupní ceny.

Nabytí vlastnictví od nevlastníka

Zvláštní pravidla platí pro nabytí vlastnického práva k movité věci od osoby, která není jejím vlastníkem. K takovému nabytí může dojít pouze v dobré víře a za splnění dalších zákonných podmínek.

Nabytí v dobré víře

Dobrá víra znamená, že nabyvatel nemohl vědět, že převodce není vlastníkem věci, kterou převádí.

Splnění dalších zákonných podmínek

Kromě dobré víry musí nabyvatel splnit i další podmínky, aby nabyl vlastnické právo k věci od nevlastníka. Jedná se především o:

• § 990 OZ – nabytí držby věci od nevlastníka
• § 991 OZ – nabytí věci od nevlastníka v dražbě nebo při veřejné soutěži
• § 992 OZ – nabytí movitých věcí od podnikatele
• § 993 OZ – nabytí movitých věcí v obchodním styku

Závěr

Nabytí vlastnického práva k movité věci je obecně spojeno s jejím převzetím nabyvatelem. Strany se však mohou dohodnout na odlišném způsobu nabytí vlastnického práva. V případě nabytí věci od nevlastníka musí nabyvatel splňovat zákonné podmínky, především jednat v dobré víře.